V devatenácti prožíváte svou zatím nejgólovější sezonu mezi muži. Je to pro vás životní ročník?
Zatím by se to tak dalo říct (úsměv). Doufám, že v podobném duchu bude pokračovat. Ještě zbývá spousta zápasů.
Co k ní vedlo?
Hrajeme dobře, celý tým. Když se daří kolektivu, jednotlivec z toho těží. Vyšlo to zrovna na mě (úsměv). Už v přípravě to bylo dobré, podařilo se mi dát pár gólů. Všechno si sedlo a funguje to.
Říká se, že co tě nezabije, to tě posílí. Platilo to i v Jihlavě? Minulou sezonu jste se zachránili až v posledním kole…
Je to tak. Přežili jsme a od této sezony jsme nasedli na vlnu. Zatím se nám daří.
Cítíte se silnější?
Hlavně psychicky, dokážeme otáčet náročné zápasy. Je znát, že jsme si z minulé sezony vzali to dobré. Teď jsme zkušenější, v zápasech si dokážeme lépe poradit.
Právě to se projevilo v posledním domácím utkání proti Chrudimi, kde jste srovnali z 0:2 na 2:2 a poté na 3:3?
Bohužel jsme nechytili začátek. Jak se nám ale podařilo vyrovnat na 2:2, tak jsme je měli. Akorát byl zrovna poločas a po přestávce jsme dostali takový blbý gól. Zase jsme však dokázali dotáhnout ztrátu a mohli jsme to i otočit na 4:3. Nakonec se nám to sice nepovedlo, ale jinak nám zápasy docela vycházejí. Zvládáme je.
V srpnovém duelu o první místo jste Táborsku nastřílel hattrick. Jak vám pomohla motivace porazit soupeře, který předtím ani jednou neprohrál?
Když víte, že hrajete proti mužstvu z vršku tabulky, jde vám to ještě lépe než obvykle. Byla výhoda, že jsme hráli zrovna o první místo. Na každého soupeře se sice chystáme stejně, ale proti Táborsku jsme měli ještě o motivaci víc.
Při prvním gólu jste dorážel z bezprostřední blízkosti. Musel jste si dávat pozor, abyste míč nenapálil do tyče?
Šlo spíš o gólmana, balon už pomalu držel v rukou. Chyběl kousek a měl by to. Míč jsem za brankovou čáru dokopal i s ním.
Takže jste jej zblízka trefil?
Možná trochu, ale nebylo to nic hrozného. Naštěstí jsem hrál hlavně balon (úsměv).
Do podobného místa jste dával i druhou branku…
Je to tak. Stál jsem zhruba na úrovni prostředku brány a hlavičkoval jsem na zadní tyčku. Ze tří gólů byl tenhle nejtěžší. Nejsem bůhvíjaký hlavičkář, musel jsem si dávat bacha, abych vůbec trefil bránu. O to víc si gólu vážím.
Hattrick jste dovršil přehozením brankáře, který proti vám vyběhl. Jak náročná byla tato situace?
Hodně mi pomohl Laci (Matúš Lacko – pozn. red.), po jeho přihrávce jsem měl celou situaci jednodušší. Už jsem jenom čekal, co udělá gólman. Vyběhl a povedlo se mi jej přehodit.
Neznervózněl jste, když proti vám vyběhl chlap měřící metr devadesát?
To ne. Šel jsem do šance s tím, že dám gól. Nervy jsem v tu chvíli vůbec neřešil.
Ze srpna jste si odnesli vyrovnanou bilanci dvou výher, remíz i porážek. Po Táborsku jste v dalších zápasech z čela tabulky podlehli Dukle a Vlašimi shodně o gól….
Hlavně poslední zápas s Vlašimí nás hodně mrzí. Měli jsme ho zvládnout, jenže jsme neproměňovali šance, které jsme si vytvořili. Proti Dukle to bylo spíš remízové utkání, vyhrát jsme si nezasloužili. Ve Vlašimi to ale bylo jiné. Vyhořeli jsme v koncovce, sám jsem zahodil velkou možnost, je to škoda. Před poločasem nám tam spadla taková „šudla“ a potom už jsme nedokázali zareagovat.