Vaši sérii výher jste nedávno označil za pohádku, dokážete si představit, že by skončila vítězstvím v soutěži?
Představit si to dokážeme, ale asi to není reálné. To, co nyní prožíváme, je neuvěřitelné, leč náskok Dukly je již nejspíše dostatečný na to, aby si uhájila první pozici. Třebaže je naší výhodou, že se můžeme dívat jenom nahoru a bez starostí v podobě záchrany, což byl primární cíl.
Ten jste asi splnili až nad očekávání...
Jednoznačně, já beru čtrnácté místo a výše jako úspěch. Pracovitostí a pohodou jsme se dostali do stavu, kdy se nám skvěle daří herně i výsledkově.
Viděl jsem video z kabiny, kde jste rozezpíval "Tak jsme druzí no a co." Jste typ trenéra, který emočně žije s týmem?
Jsem nesmírně emotivní a soutěživý, a tak se snažím kluky v kabině nakazit, aby jejich přístup i řeč těla na hřišti byl plný energie, což se nám myslím daří. Prožívám každou minutu zápasu a dávám do toho vše. To samé očekávám od hráčů i realizačního týmu, a věřím, že právě to je alfa a omega našeho úspěchu. Není nám jedno, jak zápas dopadne, kolik dostaneme gólů a tak dále. Emoce prostě ke sportu patří, a já osobně nemám rád leklé ryby, naopak kolem sebe potřebuji lidi, kteří tím žijí.
Pokud byste nebyli B-tým, tak byste v potenciální baráži narazili na týmy jako je Karviná, České Budějovice, Zlín. Přemýšlel jste, jaká by to asi byla konfrontace?
Vůbec to pro nás není téma. Aktuální úspěch je dostatečně zajímavý a neodvážil bych se absolutně porovnávat s týmy z FORTUNA:LIGY. Je skvělé už jen to, že se nám daří porážet soupeře z čela tabulky jako Táborsko, Vlašim, Vyškov a další týmy, co mají obrovskou kvalitu. Je to pro nás malý zázrak.
Za výkony vás i celého mužstva jste získal cenu pro trenéra měsíce, k čemuž vám gratuluji. Co na to říkáte?
Za mě trenéra dělají hráči, takže poděkování patří celému realizačního týmu i hráčům. Můžete se na zápasy připravovat sebelépe, ovšem v důsledku je to pak právě na nich, jak náš rukopis dokážou přenést na zelený pažit.
Když se člověk podívá na poslední utkání olomouckého áčka, tak půlku základní sestavy jsou odchovanci. Berete to jako úspěch?
Postupně se to celé začíná vracet do zajetých kolejí Sigmy Olomouc, jde o naše DNA, kdy je velmi důležitá provázanost celé mládeže s áčkem. Nejsme klub, jež si je schopen na počkání koupit kohokoliv. Moc mě těší, že kluci, co začali dostávat šanci v áčku, ještě nedávno byli v našem režimu. Provázanost obou mužských týmů funguje skvěle a jsme rádi, že můžeme hrát FORTUNA:NÁRODNÍ LIGU, kde je to pro kluky skvělá konfrontace a příprava na ligu. Možnost zúročit nasbírané zkušenosti v první lize je ovšem primárně velká zásluha právě těch daných hráčů.
Je vaše konkurenční výhoda, že oproti týmům jako Slavie či Sparta u vás mají velkou šanci se po dobrých výkonech skutečně dostat do prvního týmu?
Stoprocentně, v Sigmě je jasně vidět přesah mládeže do profi fotbalu, což dokazují již zmíněné počty odchovanců. V předešlém období tak tomu úplně nebylo, leč je skvělé, že se k tomu opět blížíme. Určitě ale být mladý není vstupenka do ligy, kluci si to musí získat pracovitostí a trpělivostí, musí ukázat kvalitu.
Dokázal byste si tipnout, kolik kluků z vašeho kádru uvidíme za rok v nejvyšší soutěži?
Nedokážu to odhadnout. Je potřeba odlišit obě soutěže, kvalita FORTUNA:LIGY je o tři levely jinde. Kluci by asi nedokázali pozlobit Spartu nebo Slavii, je to hodně o zkušenostech, které krůček po krůčku sbírají. První liga je také o nějaké mentální schopnosti a odolnosti, která může pomoci se dlouhodoběji prosadit. O naše šikovné kluky nemám strach, určitě to však bude chtít čas a trpělivost.
Ještě jako hráč jste měl výborný vztah s fanoušky Sigmy. Jak tedy celkově vnímáte to všechno, co se v posledních týdnech okolo olomouckého fotbalu děje?
Pochopitelně mě to netěší. Vždy jsem vnímal náročnost olomouckých fanoušků, kteří požadují maximální nasazení. Byly doby, kdy počítali s tím, že to po půlhodině bude 3:0, leč konkurence nespí a ty časy jsou už pryč. Když se pak týmu úplně nedaří a táhne se to delší dobu, jsou fandové nespokojeni a hledají nějaké viníky. Pak už je to těžké pro všechny. Některé věci už ovšem překročily hranice, viz. prasečí hlavy a další. Je v pořádku dát najevo nevoli, ale mělo by to mít nějakou úroveň. Jejich nespokojenosti samozřejmě rozumíme, nikomu z nás to není lhostejné a pracujeme na tom, aby se výsledky zlepšily.
V řadě fotbalových podcastů se již hojně diskutuje vaše budoucnost v Sigmě, jiných klubech a u reprezentace, ale nikde jste k tomu neměl prostor se vyjádřit. Jak spekulace vnímáte?
Máte pravdu, je celkem vtipné poslouchat o sobě věci, které ani nejsou pravda, a je to velmi spekulativní. Přitom stačí zavolat a zeptat se (smích). Realita je taková, že stejně jako když se něco podaří a je zájem o hráče, tak stejně se do podvědomí dostává také trenér. Eviduji o svou osobu zvýšený zájem, probíhají nějaká oťukávání, ale vše nechávám osudu a nikam se necpu. Jsem člověk, který věří tomu, co dělá, a díky tomu jsme jako tým úspěšní. V současnosti jsem spokojený a práce s klukama mě nabíjí, takže je otázkou, jak moc budou ty možnosti v důsledku reálné. Hlavně, aby mi to celé dávalo smysl. Vše je zatím v rovině teorie.
Podle toho, co říkáte, tak to asi úplně na áčko Sigmy nevypadá...
Určitě to může být nějaká varianta, je to však čistě v kompetenci sportovního úseku, kde teď dělají vše pro to, abychom ještě zabojovali o postup přes Hradec a třeba i o Konferenční ligu.
Stále jste zároveň trenérem reprezentace U19, to by asi s ligou nebylo slučitelné. Bylo by těžké si vybrat?
V reprezentaci mají trenéři dvouleté cykly namísto stálé pozice u týmu. S Davidem Holoubkem jsme dvakrát jeli cyklus U18-U19. Tím, že David odešel do Boleslavi, tak jsem dojížděl cyklus sám. V elitní kvalifikaci jsme skončili na druhém místě za Itálií. Teď se bude řešit, co bude dál, kdo bude u jakého týmu. Kdybych náhodou šel do ligy, tak by to s pozicí u reprezentace slučitelné nebylo, určitě ne v první sezóně. Pokud bych zůstal ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE, tak by mi dávalo smysl a zároveň bych byl rád, kdybych mohl u reprezentace i nadále pokračovat. Obě varianty jsou pro mě skvělé, uvidíme, jak to dopadne.
Máte přezdívku Jay-Jay, jak vznikla?
Když jsem ještě hrával v Drnovicích, tak jsme po tréninku dělali nějaké technické věci s míčem, a kamarád z Brna mi začal říkat Jay-Jay Okocha. Chytlo se to a říkají mí tak všichni. Spíše je na tom zajímavé, že dneska už lidi ani neví, kdo to je.
Jste na začátku své trenérské kariéry, jaký je váš trenérský sen?
Žiju přítomností, nějak se do dálky nedívám. Určitě bych rád dosáhl maxima, co mohu sám zvládnout, třebaže těžko říct, co to přesně je. Vyloženě jasný cíl tedy nemám.
